Vodnář spojuje vytrvalost pevného znamení s intelektem vzdušného živlu, dogmatičností Saturnovou a revolučností Urana. Tvoří novátory, kteří hledají pravdu a jsou při tom paradoxně liberální i dogmatičtí zároveň.

Klíčové termíny: vím - křivdím

Kladné vlastnosti: nesobeckost, tolerance, humanismus, nekonvenčnost, originalita, smysl pro bratrství, nezávislost, vynalézavost, optimismus, zaměření na budoucnost.

Záporné vlastnosti: fanatismus, dogmatismus, výstřednost, nedostatek smyslu pro skutečnost, nepraktičnost, oportunismus, rebelantství, nezodpovědnost.

S jedenáctým znamením zvěrokruhu pronikáme do samého srdce zimy. Vodnáře můžeme situovat především ve vztahu ke Lvu, doplňujícímu a protipólnému znamení. Je to základní osa. Na jedné straně Lev potvrzuje sluneční hodnoty dominujícího, triumfujícího Já, které vnucuje světu svou osobní vůli, grandiózní plány svého všemocného ega. Na druhém konci osy je Vodnář, oblast, kde je jedinec přijímán jen v té míře, v jaké pojímá lidský úděl v jeho celistvosti, v jeho nejuniverzálnějších touhách. Vodnář hlásá zrušení exkluzívních výsad ega, konec kultů a narcistických feudálních vztahů, nástup éry kolektivního osvobození v revolučním humanismu a idealistické, antikonformistické a prométheovské velkorysosti.

V kontextu čtyř živlů je Vodnář znamení fixního vzduchu. Vzduch vždy znamená emancipaci, vymanění z tlaků a poroby všech druhů. Vodnářův fixní vzduch osvobozuje přísný a přidušený svět Kozoroha, jemuž vrací dech i naději. Tento vzduch je jakési kosmické dýchání z úst do úst a také mohutný dech únorových větrů a smrští.

Vodnářova velkorysost a jeho militantní andělská nevinnost vyjadřují jeho palčivou potřebu vymanit se z vlastních niterných vězení. Nepřipouští žádnou formu otroctví, tím méně pak snáší tu nejpřednější: své vlastní otroctví. V tomto smyslu se ztotožňuje s velkými demokratickými principy, a to se zápalem, který často hraničí s naivitou. Patří k těm, kdo mají příliš širokou duši na příliš křehký charakter.

Spontánně se odpoutává od každodenních starostí a prozaické skutečnosti a povznáší se nad malicherné spory a osobní zájmy. Praktická a osobní stránka věcí je mu lhostejná a banality ho tíží. Jeho hlavní ctižádostí je pracovat pro budoucí generace nebo ukázat svému okolí východiska, která vidí jen on sám. Toto hledání se projevuje v živelné potřebě nezávislosti: jeho antikonformismus, originalita až výstřednost snadno vedou k nepřizpůsobivosti. Podupává normy, hází konvenci a rutinu na smetiště dějin a vyšlapaných cestiček. Tento kosmonaut nevídaného může být králem nenucenosti. Jeho frenetický smysl pro vše nové ho nutí rozmetávat hranice myslitelného v neustálém víru revolučních koncepcí a futuristických vizí. Když mu život nedovolí uskutečnit jeho ideály, utíká se do jakési rezignace, bolestného podřízení - v lepším případě zabarveného velkým smyslem pro humor.