Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení
 

Na začátku tohoto příspěvku o tradiční astrologii je třeba připomenout vliv nebeských těles a hvězd při šíření božských "energií" vesmírem a v souvisejícím fungování kosmické sympatie a osudu. Tento komplex víry – a potažmo i jejich náboženský rozměr – byl charakteristickým produktem helénistického a římského období; zatímco takové obecné pojmy jako kosmické sympatie, osud a dokonce i vliv hvězd na lidské záležitosti lze vysledovat ve starověkém Egyptě a klasickém Řecku, základní předpoklad astrologie – totiž víra v přímé a vypočitatelné spojení mezi planetárními pohyby a lidskými činy – se poprvé objevila po Alexandrových výbojích prostřednictvím fúze řečtiny s egyptskými a babylonskými myšlenkami, jíž provedli především stoikové. Tento vliv je nejvíce patrný v tom, co dnes nazýváme nativní astrologií. Svět astrologů je svět složený z času a prostoru, zčásti helénistický, zčásti řecko-egyptský, zčásti řecko-římský, zčásti pozdně imperiální (v případě pozdějších děl), v dalším případě dokonce zčásti babylonský.

Třpytivá, hvězdami posetá středomořská obloha konfrontuje a očaruje všechny ty, kdo přebývají pod nimi, a dost často podnítí v citlivé duši první pohnutí skutečně duchovního prožitku. Bylo by však nesprávné tvrdit, že ti, kteří pevně věřili v univerzální moc osudu (ať už zředěnou nebo nezředěnou příměsí svobodné vůle), nikdy netoužili po osvobození od ní. Jakási strohost nauky o osudu, klidně přijatá, a tedy v jistém smyslu překonaná stoiky, vyvolala u jiných silný náboženský impuls a víru, že mocnější bohové – například Sarapis a Isis – by mohli zrušit výnosy osudu –, což je možná jeden z hlavních důvodů přitažlivosti egyptských bohů v řecko-římském světě. To se jistě považovalo za pravdivé o Hermovi; a nemusí nás překvapit, když zjistíme, že kněz Petosiris, jehož doktrína byla považována za autenticky hermetickou, je schopen vykonávat určitou kontrolu nad fungováním nutnosti. Takové myšlenky jsou zaneseny tu a tam v astrologické literatuře, z čehož vyplývá i určitá evoluce astrologa, jehož prvořadým zájmem skutečně je působení hvězd; k adeptu jakési božsky zjevené "cesty", kterou může být duše očištěna a osvobozena od pout hmoty (další fáze).

Ve starověku panovaly neshody ohledně toho, zda astrologie pochází z Mezopotámie, země mezi řekami Eufrat a Tigris, nebo z Egypta. Označení „Chaldejci“ se v římské době běžně používalo k označení všech astrologů - bez ohledu na etnický původ. Na druhou stranu, jelikož byl Egypt od dob historika Hérodota z pátého století považován za úložiště antické moudrosti, astrologové měli tendenci tvrdit, že jejich zdrojem byli „staří Egypťané“. Vlastní tvrzení astrologů je třeba v tomto ohledu brát opatrně; neboť Řekové dlouho považovali svou vlastní civilizaci za relativně mladou, nároky na vysoký věk astrologie nevyhnutelně zahrnovaly připisování jejího vynálezu a vývoje těm civilizacím, které považovali za starší. Ač to na první pohled vypadá, že nativitní astrologie byla doménou Řeků (pod vlivem helenistického Egypta), kteří byli dost liberální na to, aby je zajímal jedinec (a nebyl to vyloženě král), kořeny musíme hledat dále, neboť babylonská pozorování byla velmi důležitá v řeckých konstrukcích modelů vesmíru, a tudíž byla kardinální pro vznik vyloženě nativní astrologie. Babyloňané se kupříkladu zajímali o vytváření periodických vztahů, aby ustanovili první a poslední viditelnost planet obdobně jako u stálic, a proto aplikovali systematickou matematickou teorii na astronomická data. Horoskopická astrologie se ve své podstatě, když to napíšu pro čtenáře velmi jednoduše, vyvinula z pokusů sestrojit kalendář, který úzce souvisí s literaturou omen (neboli znamení) v kombinaci s astronomickými daty. Ale samozřejmě zároveň Mezopotámské texty jsou náboženské, protože se týkají zpráv od bohů lidem. V každém případě, bez ohledu na astronomický přínos, to bylo také v řeckých spisech, kde započíná zdokonalování astrologie, zejména s klíčovou rolí Ascendentu. V Egyptě se dále zdokonaluje kalendář, vznikají dekany. Některý materiál připisovaný Nechepsovi a Petosirisovi vypadá jako egyptská verze mezopotámské věštecké literatury. Dalším faktorem, který nás vyloženě vybízí k tomu, abychom pohlíželi na helénskou Alexandrii jako na kolébku řecké astrologie, je skutečnost, že je jasné, že v polovině prvního století si Egypt jako takový získal tuto pověst. Například Dorotheus Egypťan (nebo také ze Sidonu) či Vettius Valens z Antiochie, tedy zakladatelé horoskopické astrologie - oba přiznávají svá studia v Egyptě, ale například Vettius Valens prozradil babylonský vliv v interakci s babylonskými pravidly vzestupů a západů Měsíce. 

Astrologie přichází do Říma jako součást řecké vysoké kultury, podporovaná filozofií, literaturou a astronomií. Začínáme nacházet generály připravené naslouchat astrologům a dokonce i někteří Římané se sami stávají astrology. Astrologie je také vhodná pro konkrétní politickou roli, tedy ve spojení s panovníkem. Starý systém, ve kterém byla moc jakoby rozptýlena mezi malou vládnoucí třídu, potřeboval věštce pod pevnou kontrolou státu. Astrologové nebyli však povinni hlásit svá zjištění veřejně; mohli se upnout ke komukoliv, jehož hvězda vypadala, že vychází. Když se takový Augustus rozhodl použít astrologii k legitimizaci svého postavení prvního císaře, nastolil riskantní trend, jak si zjevně uvědomil, neboť na sklonku života vydal dekret zakazující soukromé konzultace. Příběhy o Tiberiovi a astrologii stanovily vzor pro všechny budoucí císaře. Tyto posílily myšlenku neomylnosti astrologie; všichni začali věřit v astrologickou policii, která vyhledává jakékoli soupeře o trůn, a o převratu by se bez astrologické podpory stěží uvažovalo. To vše přimělo císaře, aby se znovu a znovu snažili regulovat astrologii zákonem. 

Vždy se našli nějací skeptici; ačkoli hvězdám nikdo neupíral roli při ovlivňování událostí na Zemi. Většina skepticismu je však vyjádřena v kontextu filozofické debaty o svobodné vůli a determinismu a je namířena proti fatalistické astrologii. Ale kromě skepse tu byla i satira namířená proti astrologii, která zesměšňovala jak ty, kteří ji zneužívali ke zlým cílům, tak ty, kteří jí příliš věřili.

Navzdory nebezpečím, která hrozila astrologům za raného impéria, astrologii se v prostředí vytvořeném císaři dařilo. Ale v křesťanském státě astrologové našli ideologické odpůrce, jejichž odhodlání potlačit jejich umění představovalo skutečnou hrozbu. Křesťanské nepřátelství k astrologii bylo založeno na víře, že astrologie nabízí církvi alternativní zdroj pravdy, a tedy alternativní zdroj autority. Zásadním rozporem, který byl vyloženě teologický, byla teorie cyklů. Poprvé se objevuje v muslimském světě - u Albumasara. Od něho tu jistou kontroverzi přejal Bacon. Mezi tu hlavní kontroverzi patřilo příkladné tvrzení, že křesťanství bylo stvořeno za konjunkce Jupiter/Merkur. Vzhledem k tomu, že se cykly opakují, došla celá věc pod vedením Sigera z Brabantu až k periodicitě dějin. Podle něho zde tedy například křesťanství již bezpočtukrát bylo a zase zmizí, poté se objeví. Ale Kristus se přece za lidstvo obětoval jednou a dostatečně. A odtud pramenily takové teologické rozpory s astrologií. Obecně periody byly takto odůvodněny jako nepřijatelné. Nekonečné spory o protikladu mezi svobodnou vůlí a determinismem byly v podstatě o protikladu mezi Bohem a hvězdami. Jestliže hvězdy ovládaly osudy lidí, zdálo se, že lidé jsou mimo Boží vliv. Určitý vliv byl však přiznán tělu, ale duše zůstává svobodná.

V astrologických pojednáních je však věnována větší pozornost nižším vrstvám společnosti než v literárních pramenech a tyto spisy nabízejí jiný pohled do jejich života, než jaký je k dispozici z oficiálních zdrojů, jako jsou administrativní záznamy. Je zřejmé, že v předpovědích, které nabízejí, astrologové odrážejí to, co se zdálo možné jejich současníkům, a tak by tyto informace mohly být zvláště užitečné pro historiky, kteří se zajímají o jinou, nežli společenskou a politickou elitu. Důvodem, proč se chudým dostává tolik pozornosti, je částečně hlavní téma pojednání – vztah mezi štěstím a neštěstím. Vettius Valens nám říká:

"Osud určil pro každou lidskou bytost neměnnou realizaci svého horoskopu, opevnil jej mnoha příčinami dobrých a špatných věcí, které nastanou. Kvůli nim dvě samozplozené bohyně, Elpis (Naděje) a Týché, jednají jako služebnice Moirai. Ovládnou naše životy. Nátlakem a podvodem nás nutí přijmout to, co bylo nařízeno. Jedna z nich (Týché) se všem projevuje prostřednictvím výsledku horoskopu a ukazuje se někdy jako dobrá a laskavá, jindy jako temná a krutá. Některé pozvedne, aby je shodila dolů; jiné vrhá do neznáma, aby je povznesla do větší nádhery. Ta druhá (Naděje) není ani temná, ani klidná; schovává se a chodí v přestrojení a na každého se usmívá jako lichotník a ukazuje mnoho dobrých vyhlídek, jichž není možné dosáhnout."

Příběh starověké astrologie je příběhem kontinuity a změn. Na jedné straně je v astrologických spisech často odhalena pozoruhodná setrvačnost. Ve světě je také kontinuita, která se odráží v předpovědích astrologických textů. Najdeme zde amalgám, ve kterém jsou rozmazané ostré linie odlišující helénistickou kulturu od řecko-egyptské, od římské a od neklidných dob pozdního císařství. To je částečně odrazem způsobu, jakým se některé aspekty každodenní existence během tohoto dlouhého období příliš dramaticky nezměnily. Otázky klientů zůstaly soustředěny na podobné záležitosti, na zdraví, bohatství, sociální postavení a rodinu, přičemž odpovědi se nemusely v po sobě jdoucích obdobích příliš lišit. Na druhé straně, navzdory úctě k tradici, je u astrologů nápadný duch kreativity. Neboť astrologie v podobě, v jaké se s ní setkáváme v dochovaných pojednáních, byla jednou z řady intelektuálních disciplín a mohla si nárokovat místo vedle medicíny nebo filozofie. Jak ve výuce žáků, tak ve veřejném předvádění znalostí existovaly tlaky na inovace. Protože důležitým modelem pro vyučování bylo zasvěcení do mystérií, bylo povzbuzeno přidat další úrovně znalostí. A veřejné ukázky znalostí byly provedeny ve vysoce konkurenčním kontextu. Víme, že v paralelním případě výkladu snů by diskutující přidal jemnější rozlišení a nové techniky, aby zapůsobil na dav. Učení astrologové byli veřejnými umělci a toužili improvizovat na standardní témata astrologie.

Abychom si mohli naplno povídat o tradiční astrologii, je třeba načerpat informace. Já jsem před mnoha lety stál před tímto problémem, kdy informací přeci jenom nebylo tolik, přesto nějaké byly. Pro své potřeby jsem si vytvořil několik desítek překladů, především z oblasti tradiční astrologie, protože v české literatuře jsem nenacházel to, co mě zajímalo. Jsou to uživatelské překlady, které mi pomáhaly uchopit astrologii a její techniky v širším základu. Povzbuzen Petrem Radkem, který inicioval svými články renesanci tradiční astrologie, jsem se rozhodl tyto překlady předložit širší astrologické obci přes stránky Jiřího Nitscheho, který na své náklady vytvořil prostor pro sdílení těchto překladů a jiných astrologických studií. Facebookovému astrologickému fóru Astrologie, kde je správkyní Michaela Domski, jsem slíbil dvacet překladů, a tento slib jsem dodržel. Mám přeloženo více děl, pracuji na dalších. Myslím si, že tento základ je dostačující pro ty, kteří začínají nejen s tradiční astrologií, ale třeba i pro ty, kteří by si chtěli rozšířit obzory, aniž by dále tradici hlouběji studovali.

Předně bych se zaměřil na tato díla (po kliknutí na obrázek budete přesměrováni):

Úvod do studia helénské astrologie - Daimon a Štěstí

Můj první překlad, který nás přivede do prostředí vzniku horoskopické astrologie. Je to pro mě osobně nejzásadnější dílo, jemuž jsem věnoval nejvíce času. Greenbaumová boří především některé mýty kolem fatalistické praxe. Důležitost řeckých Částí ("bodů") v astrologii, které někteří považuji za arabské. Vývoj helénské astrologie. 

Definice a základy helénské astrologie

Schmidtovo celoživotní dílo. Začneme studovat tzv. figury v horoskopu a aspekty napříč astrologickými veličinami té doby. V každém horoskopu je důležité umět popsat a pochopit astrologické aspekty a figury. 

Uvedení do tradiční astrologie

Zahrnuje v sobě jak výše uvedené figury a aspekty, tak některé inovace, které implementovali především středověcí astrologové - Albumasar a Alcabatius. Jedna z nejdůležitějších základních učebnic tradiční astrologie.

Velký úvod do astrologie

Petr Radek mně na jedny Vánoce věnoval Velký úvod do astrologie od Albumasara. Jedná se o zásadní text celé středověké astrologie. 

Mathesis

Mathesis od Julia Firmica Materna je jedinou, takto plně dochovanou starověkou výkladovou astrologií, přesto ani Mathesis není kompletní. Holdenovo celoživotní dílo. 

Porfyriův Úvod k Tetrabiblu

Podle Porfyria psal Ptolemaios, o němž bezpečně nevíme, zda byl praktikující astrolog, o astrologii nejasně, proto napsal ke knize Tetrabiblos vlastní komentář s dalšími myšlenkami. Překlad obsahuje i krátké astrologické definice Serapióna Alexandrijského. 

Liber Hermetis - Kniha Hermova o astrologii

Důležitý astrologický traktát, který je výjimečný především zachováním astrologického orákula stupňů. Obsahuje však další důležité partie, které vyšetřovali naši předchůdci, když hodnotili sílu a slabost nativity. 

Primární direkce, Primární direkce v programu Morinus

Královská prediktivní technika primárních direkcí. Klíčové poznatky Rumena Koleva mně velmi pomohly proniknout do tajů této prognostické techniky, především však do mundánních direkcí. Paralelně jsem vytvořil návod, jak nastavovat primární direkce ve volně šiřitelném programu Morinus.

Primární direkce ve stylu Williama Lillyho

V češtině vyšla Lillyho Křesťanská astrologie, která obsahuje místy nepřesnosti. Tato práce mapuje Lillyho pochybení a předestírá jeho styl primárních direkcí. 

Tři knihy o nativitách

Tvoří jakousi základní tresť vyšetřování v nativitě. Kniha, jak poznamenávají Schmidt s Handem, je trochu chaotická, místy fragmentární, tu a tam je třeba počítat s volnějším překladem, přesto jsem věděl, že ji chci mít v češtině, protože bylo jasné už před lety, že Omar měl skutečně blízko k helénské větvi, jíž jsem tehdy více studoval, a že tato práce bude další, která obohatí tradici.

Středověká astrologická prognóza

Rumen Kolev nám představil základní středověkou astrologickou prognózu Gaurica Lucy na příkladu Jindřicha II. Francouzského. Důležitá práce mapující základní chronokratory. 

Starověké nauky o stálicích - Anonym z roku 379 a Hermes

Původní práce se stálicemi je mnohem složitější. Nepostačuje pouze ekliptická konjunkce. Důležité jsou paranatellonty a další projekce stálic na ekliptiku.

Babylonský Astroláb - Kalendář stvoření

Jedna z důležitých, ne-li nejdůležitějších prací, která nám blíže osvětluje heliakické fáze. Také se dovídáme některé znepokojivé informace o stáří Astrolábu a možnostech zakladatelů našeho posvátného Umění, vč. nebeských cest a bran, jimiž bohové projevují svou vůli.

Na stránkách pana Nitscheho najdete jak další překlady, tak některé astrologické studie.